zpět

Vědomé početí

a komunikace s dítětem které chcete počít.


Početí samotné se stává akutním tématem a mnohdy ne jednoduchým „úkolem“ pro dnešní páry. Má to souvislost se současným životním stylem, kde je i možnost asistence u reprodukce. Ráda bych se tady malinko zastavila, protože je nutno osvětlit co vlastně početí vede k tomu, aby se stalo. Ve školách se dodnes učí, že jakmile je vajíčko zralé, je oplodnitelné a tedy „hrozí“ oplodnění ve vhodném či méně vhodném období. K tomu je však nutno dodat, že ženské vajíčko má nejneproniknutelnější obal v celém ženském těle a jenom tak se do něj něco „neprodere“. K vajíčku se může dostat mnoho spermií a nic se nestane. Spermie umře. Nebo se oplodněné vajíčko neuchytí a menstruace je silnější a delší, aby se vše vyčistilo. Někdy, i když si to žena i oba rodiče přejí, miminko nepřichází.

Co dovoluje početí, aby se stalo?

Pro procítění a pochopení početí jako tvořivého procesu je nutné nové pojetí paradigmatu tvorby. Početí nedělá spermie – neproniká do vajíčka jen proto, že se k ní dostala. Není to tak, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Toto přesvědčení by znamenalo, že první muž který se ženě dvoří má automaticky právo s ní „spát“, vzít si ji... bez toho, aby si ji získal. Dobře víme, že to tak není. Že cesta k ženskému srdci je klikatá :)

Vítěznou spermii si vybírá vajíčko svou inteligencí ženského principu. Stejně jako žena si rozpoznává toho pravého partnera pro společný život, tak i vajíčko rozpoznává tu pravou spermii pro nový život.

Magické „TO“.

Je to inteligence ženského principu, která zareaguje na „vysněnou“ spermii a něco se mezi nimi začne dít. Tak, jako je to u milenců - to nepopsatelné „TO“, co mezi těmito dvěma jiskří, proudí, přitahuje, pulzuje, popuzuje k činnosti se spojit. Toto „TO“ má původ ve vyšším záměru života, který se ta která duše rozhodla v životě naplnit. Toto „ TO“ se děje i mezi vajíčkem a spermií když se potkají ty pravé pro početí. Energie „TO“ mezi nimi dovolí, aby se vajíčko zamilovalo, odevzdalo, změkčilo svůj obal a pohltilo spermii jako děloha pohlcuje ve vášni penis svého milence, který si to užívá na všech rovinách. Milence, který dokáže v ženě „zemřít a znovu se zrodit“. To je to ,co udělá spermie ve vajíčku, „zemře“, aby z něj začal kvést nový život.

Magické „TO“ je specifický druh energie, který tvoří přirozený život od počátku až do poslední chvíle, než se cesta naplní. Pokud tam tohle magické „TO“ není, nic se nestane. Ani mezi lidmi ani mezi vajíčkem a spermií.

Početí při násilí.

Nabízí se otázka, jak je tedy možné, že dochází k početí i u znásilnění, u sexuálních spojení, kdy žena je vzata násilím, pod hrozbou, nebo taky u ICSI? (ICSI je jedna z metod reprodukované asistence, která spočívá v oplodnění vaječné buňky zavedením jediné spermie do nitra buňky). Všechny tyto „metody“ mají společného jmenovatele a to je násilí. Buď je žena násilně přinucena k sexu, nebo je vajíčko propíchnuto v laboratoři a je do něj vpravena spermie, kterou vybere lidský odborník jako tu nejvhodnější. Mužský element (fyzická síla, logika, vyhodnocovací tabulky...) se tady postavil do nadřazené role a rozhodl o vůli ženského elementu (ženy i vajíčka), které pak nese fyzické následky (těhotenství) této volby a mění se tak život ženy i vajíčka (dítě, mateřství...).

Penetrace láskou

Pronikání je spojeno s mužským elementem. Avšak, když je spojeno s nadřazeností, a nepochopením života, stává se násilím, od jemných až k brutálně agresivním projevům. U milování se to projevuje zažitým přesvědčením, že muž penetruje ženu. V podstatě je to ale jinak. Žena je ta, která si vybírá. Pokud je muž schopen dávat ženě sebe sama, otevřít se, konat v lásce a úctě, kterou nosí v sobě, tak muž ženu „penetruje“ energeticky láskou. Získává si ji pozorností, pochopením a vášní, pod kterou ona jihne a otevírá se, ohřívají se v ní „její vody“, měkne, vlhne, zaplavuje ji koktejl hormonů lásky, něhy, vášně... Žena začíná chtít muže celého i jeho penis pojmout do sebe. Až pak je muž vítán, chtěn a přijímán celou bytostí ženy. Je to pak krásné pro oba. A ano, muž proniká do ženy, ale proto, že ho ona chce a v takovém tempu a intenzitou jakou si ona zvolí tělem, polohou, komunikací atd. Není nic krásnějšího pro muže než ve své milované „zemřít“. K tomu je důležité aby muž byl skutečným Mužem činu Lásky (vyléčený ze strachů a vzdorů vůči ženám a své matce). Žena aby byla Ženou odevzdání se Lásce (vyléčená ze strachu z mužů a podřízenosti mužským autoritám jako tatínek atd.) V takovém energetickém poli je plození přirozené téma.

Tahle realita má daleko od násilí. Proč je tedy možné, aby energie násilí tvořila život? Odpovědí je:

Limbický otisk

Ve své praxi vidím, že násilí má silný sexuální náboj i bez toho, aby si toho byl člověk vědom. Pokud jakékoliv násilí hrálo roli u plození, zplození, těhotenství, porodu a výchově, pak je zakódováno v limbickém otisku člověka a ovlivňuje i přitažlivost, volbu sexuálního partnera a reprodukční činnost. Jeden příklad za všechny: pokud se u rodičů projevovalo násilí jak pasivní (např. matka), tak i aktivní (např. otec), pak se otec řadil nad ženu a z postu své nadřazenosti s ní nejednal uctivě. Násilí se mohlo dostat až k fyzickým projevům vůči ženě i dítěti, k tomu porod ovlivnilo porodnické násilí v nemocnici atd... Pak dítě (děvče) si jako žena nese limbický otisk:

- nadřazenosti mužské síly (principu) nad ženskou silou (principem)

- velikého strachu z mužů

To se ve výběru partnerů odzrcadluje tak, že ji mohou sexuálně přitahovat muži s nadřazeným chováním a vzrušuje ji spojení, kdy ji muž přehluší svou energií... Dělá si s ní co chce. Chová se prostě nadřazeně, rozhoduje o ní, o její vůli, chuti, těle... a to je v souladu s jejím limbickým otiskem, tím pádem se dostavuje přitažlivost a vzrušení... Může se zamilovat a být zároveň nešťastná. S takovým mužem však nechce žít, protože by kopírovala rodinný vzorec domácího násilí a to nechce. Na druhou stranu je tady muž, se kterým by chtěla žít, ale její tělo na něj nereaguje takovým chemickým výbuchem a chybí jí to. Má pocit, že on ji až tak nepřitahuje... a po opadnutí prvotní vášně si neumějí společně najít cestu do postele. Tato žena ale touží mít všechno: milovaného muže, který ji přitahuje a vzrušuje, i bezpečí a uctivý mužský přístup a samozřejmě rodinu. Co s tím?

Řídit se chemií nebo rozumem?

Moje rada zní - ani jedním, protože v této fázi není ani jedno dobrý kompas. Cesta, kterou jsem sama prošla, procházím a také na ní doprovázím své klienty, je ponořit se do vlastního nitra. Rozpoznat své limbické otisky, pracovat s nimi, dekódovat své chování, upravit jídelníček, dělat vědomá rozhodnutí, učit se žít po novém a v realitě jednat vědomě. Opravdu nacházet v sobě původ i řešení všech překážek na životní cestě a vyřešit je, před tím, než by vás napadlo koupit si:

Početí ve zkumavce.“

Problémy které vznikají s plozením mají kořeny v nepropojení mužského, ženského a dětského světa uvnitř obou rodičů toužících po miminku. Necitlivost k sobě samým, necitlivost k vlastnímu tělu, odpojenost a nepochopení vnitřního světa vede k (ne)logickým úvahám o vás samých. Vedou k závěrům o neplodnosti a dalším diagnózám, které nemusí být pravdivé. Je to pak kolotoč vyšetření, chemie, zákroků, stresu, nadějí, beznadějí a kompromisů, kdy se nakonec (pod)volí početí „ ve zkumavce“. Energie kterou jsou spermie a vajíčko propojené se stává základní stavební informací každičké buňky těla nového člověka. Tato energie se stává domovem (domovskou frekvencí), který pak člověk v celém životě vyhledává, tvoří, podporuje a považuje za normální! Může to být tak přirozená frekvence proudu života, něhy, pochopení, lásky, ale i násilí a hrubosti. Frekvence buněk u zplození a limbický otisk, masivně určují, co bude dítě považovat za „svůj domov“. Chtít být rodičem, je veliká zodpovědnost tvůrce nového života zvolit to správné. Je nutno zapojit všechny své smysly, instinkty, intuici a rovněž selský rozum, protože opravdu záleží na tom jak a kdy je dítě zplozené.

Co je domovem pro děti zplozené přirozeně a co pro ty ze zkumavky?

Pokud je při přirozeném početí přítomno ono magické „TO“ přirozeně, a zapisuje se tak do limbického a energetického otisku dítěte, tak to přirozené bude domovem pro dítě. Bude hledat přirozenost a má se kam vrátit – k sobě, ke svému míru, klidu tzv. se probrat z iluze... Dítě ze zkumavky, u kterého bylo použito násilí pipety při oplodnění vajíčka a o momentu zrození rozhodl lidský um, nadřazený nad přirozenost života, bude tuto energii svého zrození vyhledávat dál a vytvářet ji volbou nepřirozeného a umělého prostředí, vztahů, sexuality, porodů... pro život svůj i okolí. Volba je na každém rodiči, který touží po dítěti, kterou cestu zvolí. Každopádně zplození je posvátný akt, který by neměl být zatěžkán v morfickém poli komerční propagandou a možností si jej koupit. Protože:

(Ne)schopnost otěhotnět“ není náhoda.

Vaše vnitřní moudrost vám říká, že něco je potřeba udělat jinak, změnit životní styl, přetransformovat některé své části, něco vyléčit..., abyste byli požehnáni přirozeným početím svého vysněného dítěte. Zkuste proto před tím než začnete uvažovat o umělých zásazích do početí, popracovat na sobě, na svých neduzích, slabostech, zlozvycích, schopnostech se uvolnit, dávat, přijímat, důvěřovat, pohrát si se svými limbickými otisky... a uvidíte co to přinese.

Rodičem se člověk nestává tím, že zplodí dítě, ale tím, že se stane dobrým rodičem svému vnitřnímu dítěti v sobě. Tím, že se zorientuje ve svém vnitřním světě, koná vědomě, vyléčen z destruktivních vzorců původní rodiny a přináší své poslání světu. Je potřeba vykročit z bludného kruhu příkazů, doměnek, strachů, manipulací a mocenských přesvědčení o tom kdo jsme, co máme dělat, jak žít, co si koupit... K vědomému početí v dnešní době patří i schopnost stát se svobodnými bytostmi, které plně zodpovídají za sebe, za své pocity, emoce, činy a nacházejí čistý obraz sama sebe v proudu bytí, ne komerce a materie. Vaše dítě od vás možná chce víc než momentálně poskytujete. Chce váš vývin, svůj vývin v proudu života a světla. Naučte se ztišit a meditovat, abyste mohli komunikovat se svou duší a taky aby k vám mohla promlouvat:

Duše dítěte.

Děti které se chtějí narodit jsou vašimi spojenci. Máte s nimi dohodu, kterou jste udělali ještě před svým narozením na duševních pláních zcela dobrovolně.

Potřebují specifické podmínky pro svůj vývoj a pokud to nemají, tak se mohou odmítat zplodit, nebo odcházejí z těla matky jako potrat...

Rádi by s vámi komunikovaly ještě před početím abyste byli v kontaktu a zahrnuli vůli tohoto dítěte do svého konání již v této fáze. Děti přicházející na planetu Zemi v těchto dobách jsou vysoce vyvinuté a jemné bytosti s vyjímečnými schopnostmi. Potřebují být už při početí, těhotenství, porodu a v dětství dostatečně vnímany, chráněny a vedeny životem s citem a něhou od vnímavých a uvědomělých rodičů, kteří se sami duchovně vyvíjejí. Chtějí rodiče schopné v systému vytvořit prostředí, ve kterém si tyto děti mohou své schopnosti udržet a rozvíjet protřednictvím činů, než budou v právu konat sami za sebe. Mnoho dětí se totiž se vzácnými schopnostmi narodí, ale materiální systém číhající na každém kroku civilizace je semele a podlehnou např. strachům, dogmatům, nesebelásce, pochybnostem o sobě, drogám, promiskuitě, povrchnímu konzumu... Ke svým vnitřním darům pak ztrácí přístup, nebo své schopnosti zneužívají ve jménu moci a slávy... Být rodičem pro vyvinuté bytosti není opravdu žádná sranda, ale veliká zodpovědnost. Je potřeba vidět realitu jasně, jednat odvážně ze srdce a intuice ve jménu lásky, ne strachů a manipulace. Dalším posunem paradigmatu je podívat se na početí úplně jinak, než běžným pohledem, jako na něco co se má dít „samo“ a když to nejde přirozeně, tak se to dá i koupit.

Početí je vědomý duchovní sexuální rituál,

kterému předchází osobní vývin, duchovní práce, vědomý kontakt s tělem, vhodný jídelníček a partnerství duší (které není jenom procházka růžovou zahradou, ale také hodně husté pole vynořujících se vzorců volajících po vyčištění a změně :). Dvě bytosti žijící v dobrovolném svazku, který se vyvíjí a zpětně podporuje oba partnery. Partneři vědí, kde se právě nacházejí na pozemské cestě. Intuitivně v srdci cítí svůj další krok, vědí ho, nerozhodují o něm, „jenom“ se naladí na svoji cestu. Tím dalším krokem může a nemusí být právě plození tělesného chrámu pro duši dítěte.

Krásné umění je skutečně vědět co je ten další krok v mém životě, přijmout a následovat to. Potkávat se s obavami okolí, a se snahou usměrnit mé kroky. Vnitřní moudrost mě učí, že tyto snahy zrcadlí vlastní skryté obavy, pochyby, zbytky strachů a nejistot, které chtějí světlo a sílu mé cesty, aby se v ní rozpustily. Jediné co potřebuji, je skutečně podporovat zevnitř sama sebe a umět tato temná zrcadla prosvětlit.

Když tohle dělají oba partneři, jejich cesta je jasná a bez diskuzí. Vnímají taky energetickou:

Bytost svého partnerství (ne dítě), kterou spolu stvořili a která žije s nimi a z nich, aby udávala směr tomuto partnerství. Pak je jednoduché vědět, jestli spolu máme zůstat, nebo ne, i když máme právě „hustou“ fázi vztahu :). Ne, není to o logice, osobních preferencích, nebo prioritách. Je to o jemném vnímání bytí, zachycení vibrací a frekvencí svého těla, vědomí a pocitů. A potkávání se taky ve svých temných částech sebe sama.

Cesta partnerství je vědomá cesta permanentního vytváření harmonie obou polarit v sobě i mezi námi. Když pak přijde na řadu rodičovství, tak jsme na to připraveni a oba to víme. Duše nás vede. Máme připravený životní prostor pro naše dítě, máme jasno. Už není jiná cesta, oba víme, že toto je to pravé pro nás teď a tady. Dalším posláním na společné cestě je:

Stvořit tělesný chrám pro naše dítě, s jehož duší jsme spojeni. Komunikujeme s ním skrze meditace, vnímání jemného bytí, tvořivost, malování, písně, zpěv, tanec, sny, klid a odpočinek... Vytváříme prostor pro vědomou komunikaci s naším dítětem, která ho náležitě uctí a dá mu prostor se vyjádřit, projevit a vyvíjet. Vědomá komunikace začíná už teď a bude rovněž pokračovat u početí, těhotneství, porodu, dětství, dospělosti...(Tato komunikace však není možná v napjatém těle, ve shonu, stresu a nevnímání jemných rovin bytí.) Můžete jít na přírodní místa kam vás duše dítěte zavede a najít tam, nebo k sobě nechat přijít:

Životní píseň dítěte. Je to nápěv, melodie, která k vám přijde, nebo nějaká oblíbená, která už existuje a vystihuje jeho esenci, podstatu a bude ho provázet životem. Pak se přidají slova, rozvine se píseň spolu s děťátkem. Píseň vašeho dítěte, kterou vždy rádo uslyší, bude ho doporovázet celý život, u všech narozeninových oslav, rituálech a zazní i na jeho pohřbu. Může provázet i Rituál početí dítěte a Vědomé milování.

Na toto téma se můžete těšit v příštím čísle :)


© Mgr.art Zuzana Hozhoni 2013