www.hozhoni.eu

zpět

Bezpečí a Ohrožení,

jako zápis v Limbickém systému.

Jak moc nás ovlivňuje prostředí?

tištěná verze z časopisu Regena

Bezpečí je celosvětovým tématem a na oko předesílán jako hlavní záměr mnoha zákonů, omezení a pravidel se kterými přicházejí mocní tohoto světa. Ve skutečnosti je to jenom zástěrka pro uzákonění větší kontroly, omezení v pohybu a rozhodování nás všech. Strach a ohrožení se staly „normální“ součástí společenského života. Je „potřeba“ se chránit, být v střehu a předvídat možné nebezpečí... Je to opravu normální? Proč se bojíme? Proč se necháme omezovat a manipulovat ve jménu falešného bezpečí? Kde jsme ztratili vědomí přirozeného života v bezpečí a hlubokou důvěru v život?

Náš pocit ohrožení a nejistot pochází z období, na které se nedá rozpomenout způsobem na který jsme u vzpomínek zvyklí. Nepamatujeme si konkrétní události v chronologickém sledu logicky navazujících sekvencí. Nejsou tam lidé, místa, slova, události... Pamatujeme si vibrace. Náš mozek se ve vývojovém stádiu naprogramovává na všechny vibrace, které jsou mu zprostředkovávány zážitkem. V prenatálním stadiu jsou to zážitky matky. Po porodu jsou to autonomní zážitky novorozence, které jsou určovány okolím, vzhledem k tomu jak absolutně je miminko závislé na péči zvenčí. V dětství jsou tyto zážitky ovlivňovány úzkým i širokým okolím (rodina, školka, škola...)

V každém z těchto stádií hraje důležitou roli faktor systému a prostředí, ve kterém se dítě nachází.

Jsme schopni si nechat omezit svobodu ve jménu falešného bezpečí.

Vibrace strachu, obav a ohrožení se nám zapisují do mozku jako přirozené už v prenatálním věku. Pak je vnímáme a následujeme v životě jako daný stav a své nastavení předáváme dále výchovou. Bojíme se o děti v přírodě, aby neupadly, nepoštípalo je něco atd., ale klidně je necháme hrát brutální počítačové hry. Nebo je peckovat za to, že si neumyly ruce a přitom jim dát na talíř umělé jídlo plné cukru a pesticidů, nebo hormonů v mase... bazírujeme na alogických pravidlech, které sami porušujeme. Dítě to ví. Vytváříme tak ve vědomí dítěte rozpor a odpor. Chtějte po dětech jenom to, čemu jste sami schopni dostát. Dítě k vám bude mnohem otevřenější a vstřícnější. K vytváření přirozeného smyslu pro bezpečí a zdravého strachu je potřeba přirozeného prostředí, s přirozenými frekvencemi.

Bezpečí v civilizovaném světě

je definováno jinak než ve světě přirozeném. V civlizovaném světě je za všechno někdo zodpovědný a součástí pocitu bezpečí je vědět na koho se s tím daným tématem, problémem, obrátit. O zdraví se stará lékař, o daně daňový poradce, o zuby zubař a hygienistka, o porod porodnice, o harmonii v rodině psychologická poradna, o stravu dovozci... A kdo se stará o bezpečí? Zákony, nařízení, příkazy, kontroly... Tedy stát a jeho orgány jako policie atd. Tak proč to nefunguje? Proč se pořád bojíme? Protože jsou na světě pořád „zlí“ lidé, protože jsou vrahové a lupiči? Pořád někdo zvenčí za něco zodpovídá?

Za co jsme zodpovědní všichni?

Za každou svojí volbu, souhlas a nesouhlas spoluvytvářející prostředí, ve kterém žijeme. Pokaždé když si něco volíme (produkt, způsob, člověka, myšlenku, projekt...), podporujeme danou frekvenci aby rostla a sílila. Proto je důležité jak se rozhodujeme, jak jasně vnímáme esenci života a nenecháme se oblbnout manipulativní strategií.

V modelu civilizovaného světa jsou všechny hodnoty a priority uměle pokrouceny. Klamání, zavádění a překrucování informací se staly bežnou strategií obchodu. Hříčky s našimi slabostmi jsou součástí marketingové taktiky. Dáme vám něco zadarmo, nic nemusíte... Co je za tím? Brnká se na strunu osamění a nenasycení vnitního dítěte každého člověka. Hraje se s naším strachem o něco přijít, něco minout, nebýt „in“. Počítá se s tím, že když nám něco bude dáno, tak budeme chtít víc a třeba za to už i zaplatíme. Tento svět je vytvořen uměle, manipulací a zastrašováním. Jsme klamáni „na každém rohu“.

Jakou roli v tom hrají mozkové frekvence?

Pokud vystavíme dítě v prenatálním období stavům strachu, omezení, zastrašování až násilí, tak se bude přirozeně bát už když se narodí. Frekvence strachu mu bude přirozená součást života, i když nepohodlná. Bude se chtít bát, bude si volit situace, filmy, vztahy, hry, kde může tuto emoci prožívat. Bude chtít být „in“ ze strachu být jiný a nejít s hlavním proudem. Samozřejmě s očekávánim, že to za něj někdo vyřeší. Někdo zvenčí, kdo bude umět hezky manipulovat se strachem a nabízet sladké pasti „bezpečí“ a „štěstí“.

Jak se to udělá, aby ze svobodné bytosti = malého člověka, kterého přirozeností je důvěřovat životu a tvořit svět, se stalo manipulovatelné, vystrašené něco? Jednoduše. Vystavíme těmto stresům a emočním zátěžím matku. Vytvoříme umělé prostředí, ve kterém se jako žena zákonitě nemůže cítit v bezpečí, svobodná, a hlavně nemůže následovat své instinkty a intuici. Hlavně minimum přírody a co nejvíc umělých prvků v životě. Její sexualita bude okleštěna do náboženských, morálních norem a všechno ostatní bude nepohodlné, náročné, nebo provokativní. Ženskou krásu použijeme jako spotřební artikl, ale jenom tu, která odpovídá neuzeměné, mužské touze po dokonalosti. Přinutíme ženu se tak pořád srovnávat s umělým vzorem, „vylepšovat svůj vzhled“ a obávat se stárnutí. Postavíme ji do sociálního a společenského prostředí, kde bude nucena naslouchat umělým autoritám a tzv. odborníkům, kteří jí řeknou co a kdy má dělat. A to i v čistě ženských záležitostech, jako je menstruace, porod, ženské tělo a psychika, sexualita...

Když tohle žena podstupuje nějaký čas, ztrácí kontakt sama se sebou, s tělem a důležitými částmi své vnitřní bytosti, které znají pravdu v daný okamžik. Znají pravý směr. Žena přesouvá své bytí do své mysli a hledá tam odpovědi. Je nejistá. Pak ji zasadíme do světa mužských principů a tím zaměstnáme její mysl výkony, termíny, zaměříme její energii na cíl a na strach ze selhání. Podmíníme ženskou energii srovnáváním se a výkony. A ještě třešnička na dortu. To všechno typicky ženské ponížíme a zneuctíme krok za krokem, aby plynutí, bytí, láska, vztahy, něha, citovost, péče a odevzadenost byly na okraji hlavního proudu společenské prosperity.

Žena se přestane cítit a začne o sobě přemýšlet.

Když se žena přestává cítit, přestává být, a tím prožívat ženský princip v sobě. Jakmile žena o sobě přemýšlí a řídí se úsudkem, je v mužské části své bytosti. Obě tyto složky jsou důležité pro náš život. Potřebujeme i směřování a zaměření na cíl mužské energie a také vyzařování, spontánnost a divokost ženské energie. Oba principy chtějí dostat prostor a to různě nakombinované, dle situace.

Žena v přirozeném prostředí

se může vyjadřovat a projevovat přirozeně žensky: svobodně, smyslně, hravě, divoce až animálně. Jakýkoliv model ženskosti je iluzí. Každá žena je vyjádřením jedinečné kombinace ženské energie, kterou potřebuje v životě objevit a naplno ji žít každým dnem, aby byla šťastná.

Umělé prostředí ji v tom ale nepodporuje.

Frekvence okolí ji diktují jak se to dělá, jak se smyslnost projevuje, jak se divokost nastiňuje, co je vášnivé a hravé. V umělém světě je vytvořen vzor pro to, jak být ženou. Chtě nechtě potkáváme tento diktát denně v módních trendech, ve vizážích žen v médiích, v článcích atd. A žena si může akorát tak vybrat která z těch masek je pro ni nejbližší. Toto nemá nic společné s přirozenou ženskou energií. Nutíme ženu přemýšlet, kalkulovat a necítit se. Jakmile je žena „v hlavě“, je nejistá, manipulovatelná, bez kořenů, vyprahlá a bažící po lásce. V umělém světě nemá co naplňovat ženinu pravou podstatu a skutečné potřeby.

Co s těhotnou ženou?

Když takto nastavená žena otěhotní, není lehké žít jinak. Podléhá všemu tomu tlaku nadále a ještě se k tomu přidávájí tlaky pramenící ze statusu „těhulky“. V minulém čísle jsem období těhotenství věnovala celý článek.Všechny její pocity a stavy, které ona zažívá, přejímá dítě v prenatálním období u porodu a v dětství. Díky limbickému otisku je má toto dítě nastaveno pro svůj život jako své domovské vibrace a předává je dál: frustrace, vztek, nerozhodnost, strach, obavy...

Každá emoce má frekvenci v mozku a tělesný stav, které jsou specifické.

Individualita jedince je zabarvena i tím, jaké emoční stavy jsou pro ní/něho typičtější než jiné.
Někdo je spíše smutný, zádumčivý, veselý, melancholický, podrážděný, klidný, vystrašený... V spermatu je zákodováno jaké frekvence jsou nejvíce prožívané otcem a ve vajíčku jsou tyto informace o matce. Z těch se skládá informace plodu a jeho tendence. Schválně se zamyslete jaké stavy jsou/byly typické pro vaše rodiče a porovnejte je se svými. Není na tom nic špatného :)
Prožíváním těchto emočních stavů je posilujeme ve svém systému i ve světě. Ne vždycky jsou to ale stavy, které si přejeme prožívat.

Přepisem Limbického otisku se tyto tendence v životě mění.

Práce s limbickém otiskem, které se už léta věnuji, umožňuje nastavení v mozku měnit. Vytvářet nové propojení a přeprogramovávat domácí frekvence na ty harmoničtější pro život. Tato práce trvá individuálně dlouho dle nastavení člověka. Každopádně přináší trvalé změny, někdy až překvapivé v každodenním životě. Tendence tíhnoucí k prožívání dramatů se mění na vytváření harmonie, strachy a tendence být ohrožený se mění na bezpečí... S touto proměnou jde ruku v ruce i změna životního stylu a priorit.

Náš život je vibrační pole

a to se proměňuje, transformuje. Jedinou konstantou pro život je změna. Podívejme se na přírodu jak se proměňuje, přirozeně proplývá z jedné vibrace do druhé. Jak tato vibrace nabírá hmotnou formu. Jak slunce a voda probouzejí nekonečnou moudrost semínka v zemi. To se vlivem naplnění svých potřeb otevře, zraje, klíčí... všechny informace v semínku uložené, se v tom pravém prostředí a čase propojí a vytvoří úžasný, zcela nový život. Božské vědomí se manifestuje ve hmotě.

Jak moc záleží na prostředí?

Vlivem moderního života dostáváme do svého vědomí denně neharmonické vibrace. Vliv umělých materiálů kolem sebe, chemizované stravy, permanentního hluku a osvětlení má za následek umělé vztahy, netransparentní úmysly. Pořád přemýšlíme nad tím, co někdo řekl, co to znamená, proč se tohle děje? V umělém prostředí jsme nuceni neptat se důležité otázky a takzvaně být „free“, být nad věcí, „cool“ „in“ a aspoň na oko být v pohodě, abychom zapadli.
Zkuste ve městě úplně vypnout a uvolnit se. Na co narazíte? Na stres, strach a pocit ohrožení. Jak? Vibracemi. Zavřete si oči a vnímejte co je kolem... rychlý až zničující rytmus ženoucí vás k dalšímu umělému cíli.

Rajče a Dítě

Rajče, které vypěstujete za umělých podmínek bude umělé. Všichni tuto umělou chuť známe. Bohužel je více známá než chuť rajčete vypěstovaného přírodně. Dítě můžeme taky „vypěstovat“ uměle od počátku až k dospělosti. Věda to umožňuje. A taky jej můžeme „vypěstovat“ v přirozeném prostředí. To už tak snadné není. Rozdíl v těchto plodech je patrný na první pohled. Umělé je naducané, červeňoučké a méně stojí. Naducané je proto, že zadržuje v sobě vodu, jako každý organizmus, který je zaplavován chemií, kterou nemůže zpracovat. Rostlina ředí tuto chemikálii vodou a odvádí ji na periferii svého těla, které se co nejdřív zbaví. V případě rajčete je to plod. To přírodní rajče je hubenější (nemusí pumpovat vodu a ředit tak zhoubnou chemii), přirozeně zbarvené a mnohem dražší. A ještě jeden obrovský rozdíl je tady. A to jsou vibrace. To umělé rajče má taky umělou vibraci. To přírodní ji má přirozenou.

Co jsou vibrace?

Je to jednoduché a všichni je vnímáme. Dejte si někdy do jedné dlaně umělé rajče a do druhé přírodní. Zavřete si oči a vnímejte co cítíte v dlani. Pak se na ně podívejte a udělejte to samé. Vnímejte očima vibraci. Pronikněte za obraz a vnímejte vibrace toho na co se díváte. Zeptejte se pak svého těla, na které z těch dvou rajčat má více chuť...
To samé je u lidí. Umělé vibrace a přirozené vibrace jsou rozpoznatelné. Jenom logické preference a úsudek nám brání uvědomit si je hned.
Prostředí ve kterém žijeme utváří naše vibrace od prvního momentu života.

Zajišťuje se tím to, že dané vibrace se stávají našimi domovskými. To znamená, že nám jsou známé a poskytují nám pocit „bezpečí“, ačkoliv nemají se skutečným bezpečím nic společného. Budeme si je dobrovolně volit jako ty pravé pro nás, i v případě, že jsou na výběr i vhodnější.
Proto je velice důležité v jakých vibracích necháváme vyrůstat své dítě, jak ho plodíme, co zažívá v bříšku, jak se rodí....
Abychom si to přiblížili na jednoduchém přikladu, tak volení vibrací probíhá automaticky, tak jako volba jídla. Dětské chutě jsou ty, ke kterým automaticky inklinujeme a pokud chceme změnit jídelníček, jsou to ty jídla, se kterými máme největší problém je opustit. Protože jsou pro nás tak známé – jsou zapsány na úrovni všech 3 mozků a když si je představíme, tak se nám zbíhají sliny. Tělo je má zapsané.

Co je přirozené prostředí?

Všechno co se podobá lidskému vyzařování a vibracím zdravého lidského těla. Příroda, rostliny, přírodní voda, čistý vzduch, komunikace s okolními bytostmi, zvířaty, vílami, anděly... V přirozeném prostředí jsme uvolnění a cítíme se přirozeně v bezpečí. K tomu je zapotřebí prostor, který vnímá naše frekvence a vrací nám je, podporuje nás a nabíjí. Všechno živé, co v sobě nese božskou jiskru života, je schopno takové prostředí vytvořit. Rostliny, stromy, zvířata, hmyz, přírodní materiály, čistá voda, elementární bytosti, planety, hvězdy, zem, kameny, krystaly, vesmír... Všechno co ze sebe vyzařujeme naše okolí pojímá, nasává, zpracovává a vrací nám to zpátky.

Prostor Lásky

je to skutečné bezpečí, které tady na Zemi můžeme zhmotnit. Je to přírodní prostor, který nás vyživuje citově, mentálně i fyzicky. Je to jako láskyplná přírodní děloha, která nám dovolí prožívat cokoliv a být v proudu životní energie. Vnímat sebe sama, jedinečný rytmus života, svůj vlastní tep srdce, slyšet ticho. To místo, kde nám na všem záleží, kde jsme milováni, kde skutečně milujeme život v sobě i kolem svými city, myšlenkami i konáním.Je to výměna energií, vzájemná synergická symfonie, kde se všechno navzájem propojuje a podporuje.
Takové a ješte mnohem dokonalejší prostředí jsme schopni jako lidé vytvořit pro život všech živých tvorů na planetě.
Přirozené prostředí zabezpečuje přirozené vibrace, které si pak díky limbickému otisku volíme přirozeně dál.

Od oběti systému k tvůrci a hrdinovi.

Většina lidí chce, aby oni i jejich děti byli milovníci přirody, otevření lidé, kteří vytváří harmonický prostor pro život. Ale naplňují své životní poslání s lehkostí, bez toho, aby se nechali zotročit systémem?Cesta k dosažení tohoto cíle se už zdá být klikatá, až nemožná. Proč?
Protože frekvence našeho mozku neznají cestu k tomuto cíli. Přepis limbického otisku ohrožení a strachu na otisk bezpečí napomáhá změnit životy mnoha lidí. Z obětí systému se stávají tvůrci života a hrdinové pro okolí.

© Zuzana Hozhoni 2013